• Momentálně BERU 6 NOVÝCH SR!!! Pokud máte zájem, pište prosím k nejnovějšímu článku, nebo na js.smaragd@seznam.cz. Napište svou přezdívku a název ranče.
  • Pravidla pro SR - nemusíte číst, ale budu u všech předpokládat že to přečetli!!!
  • Jestli chcete na můj blog napsat JAKOUKOLI reklamu (to znamená týkající i netýkající se koní), máte prostor TADY

Koňské srdce - 1. díl

21. ledna 2010 v 17:39 | Kikis |  Příběh - Koňské srdce
"Lenko, Leničko! Vstávat," budila mě laskavým hlasem maminka. "Jo," prohlásila jsem ospale a otevřela jsem oči. Podívala jsem se na budík a viděla jsem půl sedmé. Zívla jsem a protřela jsem si oči, a pak jsem vstala a šla se nasnídat. Potom jsem si oblékla své obvyklé džíny a tričko a pročesala jsem si vlasy. Když jsme byli všichni - já, máma, táta i půlroční sestřička Lucka připraveni, vyjeli jsme na místo, kde byl náš nový domov. Byla jsem celá bez sebe vzrošením. Jedeme na statek, kde jsou stáje a koně! Konečně jsme tam po dvou hodinách dojeli. Příjemné překvapení bylo, že stěhováci už tam dojeli. Maminka s tatínkem začali rozkazovat stěhovákům, kam mají nábytek dát. Já měla na starost Lucinku. "Lucinko, budu tě učit jezdit, co tomu říkáš?" zeptala jsem se. Lucka pootevřela své velké oříkové oči a zasmála se. Odpoutala jsem ji ze sedačky a vzala jsem ji do náruče. Pak jsem se šla - přesněji řečeno spíš běžela - podívat do stájí. Nebyly PLNÉ koní, jak slibovali. Byl tam jen jeden zubožený poník. Na bocích měl potůčky zaschlé krve a srst měl slepenou bahnem. Odnesla jsem Lucku mamince a běžela jsem za poníkem. Zjistila jsem, že je to ponička a pojmenovala jsem ji Bibi. Když jsem se podívala po areálu ranče, našla jsem kyblík a hadici. Napustila jsem kyblík vodou a našla jsem kus hadru. Pak jsem se vrátila za Bibi a začala jsem jí opatrně - nakonec víc rukou než špinavým hadrem - umývat krev. Byla opravdu zaschlá, žádné živé rány jsem nenašla. Ještě že mamka je veterinářka! Pomůže mi. Chtěla jsem se za ní rozběhnout, ale stála přímo za mnou. Lekla jsem se a pak jsem ji poprosila, jestli by Bibi neošetřila. Vyhověla mi a achvíli měla Bibi rány namazané a s mou pomocí byla i dobře vyčštěná. "Teď potřebuje jen lásku, jídlo a čistý box," řekla maminka a poplácala Bibi po vyzáblém krku. "Budu u ní jak to jen půjde. Spolehni se!" řekla jsem. "ještě tu chvíli zůstanu."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wolf-SR Wolf-SR | Web | 21. ledna 2010 v 20:40 | Reagovat

to je krásný

2 Everlinet - *¤ Tvé SR <<*¤ Everlinet - *¤ Tvé SR <<*¤ | 22. ledna 2010 v 16:53 | Reagovat

Já nejdřív četla druhej díl!Ale skvělýý

3 hříbě hříbě | Web | 25. ledna 2010 v 6:41 | Reagovat

keasnyyyyyyyyyyy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama