• Momentálně BERU 6 NOVÝCH SR!!! Pokud máte zájem, pište prosím k nejnovějšímu článku, nebo na js.smaragd@seznam.cz. Napište svou přezdívku a název ranče.
  • Pravidla pro SR - nemusíte číst, ale budu u všech předpokládat že to přečetli!!!
  • Jestli chcete na můj blog napsat JAKOUKOLI reklamu (to znamená týkající i netýkající se koní), máte prostor TADY

Únor 2010

Novinky 28.2.

28. února 2010 v 12:07 | Kikis |  Novinky
Ahoj všichni. Píšu z tátova notebooku z internetu z mobilu, takže jen v rychlosti. Jak víte, přestěhovali jsme se. V tomhle domě žila nějaká stará paní, takže je to tu všechno staromódní (tapety s růžičkama, růžová koupelna a záchod, a navíc skoro netopí topení!). Je tu plno krabic a vůbec se tu nedá chodit - Prostě hrůůůza hrůzoucí!!! Koníci a lidi si povídají v nějaké krabici neznámo kde :). No, dneska ani nestihnu oběhnout, ale těšte se na úterý - oběhnu, napíšu novinky a další díl Koňského srdce!

Vaše totálně uštvaná, nešťastná, unavená... no, kdybych měla vyjmenovat všechno co mi je, četli byste to asi dost dlouho :)

Oznámení

22. února 2010 v 20:47 | Kikis |  Novinky
Ahoj všichni! Mám pro vás smutné oznámení.

Stěhujeme se do domu, kde není zavedený internet, takže budu psát a obíhat jen jednou týdně, a to v úterý, protože máme dlouhou pauzu. Bude to trvat cca měsíc nebo měsíc a půl. Takže kdo si mě chce ze SR vymazat, ať mi prosím napíše do tohohle článku.

Díky moc a děkuju těm, kdo se mnou SR ka zůstanou!!!

Vaše Kikis

Koňské srdce 9. díl

16. února 2010 v 14:12 | Kikis |  Příběh - Koňské srdce
Hnala jsem Krásku k domovu a připadala jsem si strašně. Cítila jsem, naprosto jistě jsem věděla, že Kráska už nemůže, a přesto jsem ji tak hrubě pobízela patami, že mi jí bylo až líto. Konečně jsem uviděla obrysy naší stáje. Už se rozednívalo. Můj mozek pracoval na plné obrátky - musím si sbalit batoh, rodičům napsat, aby mě už nehledali, sebrat Krásku i Kamilku a pádit za Bětkou a Dominikou. Doma jsem rychle naškrábala na papírek něco jako aby mě rodiče nehledali a pak jsem běžela do stáje. Nasadila jsem Kamilce ohlávku ze které se, chudinka, mohla úplně zjevit - vždyť jí byly teprve tři dny! Nelámala jsem si hlavu s tím, jestli to Kamilka zvládne. Připnula jsem nemilosrdně vodítko, vyvedla jsem obě před vrata. Věděla jsem, že Kamilka půjde poslušně za maminkou, takže jsem jí sundala ohlávku, nasedla jsem a můj plán vyšel! Přešla jsem do klusu a pak do cvalu. Kamilka trochu klopýtala a držela se statečně. Sakra! Uvědomila jsem si, že jsem si zapomněla doma batoh. Ale už nesmím jet zpátky, to by byl moc velký risk. Nebudu to prodlužovat, prostě jsem našla Dominiku. Spala. "Domi?" zašeptala jsem. "Domčo! Dominiko, musíme jet dál," křikla jsem a zatřásla jsem s ní. Vyskočila. "Máš tu Kamilku?" zeptala se. "Jo, mám," řekla jsem. Bleskurychle jsme nasedly na klisny a vyjely jsme.

Novinky 16. 2.

16. února 2010 v 13:54 Novinky
Vzpoměla jsem si, že byste možná chtěli vědět aktuality z ranče, které jsem už dlouho nenapsala .

Já - mam celkem dobrou náladu, protože dneska jsem šli jen do divadla a pak máme hudebku. Sice se potom musím ještě učit ájinu , ale co se dá dělat. No a když se naučim ájinu, bude zase večeře, a po večeři spát, takže odpoledne a večer nic moc.

Koníci - taky nic moc :). Jess je nemocná, takže dneska ježdění zbylo jen na Lily. Přijela až v jedenáct, protože zaspala kvůli tomu že Fairy včera měla nějaké divné bolesti i když ještě ani v nejmenším nemá rodit! Až v dubnu, takže byla do čtyř do rána s Emily. Em už vůbec nešla spát, vyčistila všechny koně, vykydala a bylo půl sedmé. Pak se nasnídala a pak přijel Harry. Em dostala nápad, že by s Harrym mohli Lily pomoct, takže šli lonžovat koně. Harry si vzal koníka, na kterého Lily nestačí - Amadea. Vylonžoval ho hlavně na cval. Naproti tomu Emily si vzala skoro stejně temperamentní Blackie. Pak si oba vzali o něco mírnější koníky - Sunshinea a Diamonda. Pak přijela Lily, těsně před tím než dolonžovali. Šla si nasedlat Sweet a šla s ní zase na vytrvalostní vyjížďku. Vrátily se celkem slušně udýchané a pak byl oběd. No a pak šly Emily s Harrym čistit koně a Lily šla s Fairy - asi nejoblíbenějším jejím koníkem - ven na procházku na vodítku. Když se vrátily, bylo půl šesté. No a pak bylo čištění a odvádění do boxů.

Koňské srdce 8. díl

12. února 2010 v 18:25 | Kikis |  Příběh - Koňské srdce
Bylo půl jedenácté, rodiče už spali a já tiše sedlala Krásku. Byla jsem přesvědčená, že Kamilka tu hodinku, maximálně dvě bez maminky přežije. Nauzdila jsem ji a vyvedla z boxu. Před vraty jsem dotáhla podbřišník, nasedla a jela jsem k Bětce. Ta seděla už připravená na svém koni. "Jedeme za Dominikou?" zeptala se. "Jasně!" řekla jsem. Protože jsem jela už čtvrt hodiny a měla jsem za to, že je Kráska okrokovaná, a když mi Bětka řekla, že už krokovala před tím, vyrazily jsme klusem. "Pamatuješ si cestu?" ptala jsem se. "Jasně," řekla trochu nejistě Bětka, ale přeci jen jsme po půl hodině došly k Dominice. Seděla na bílé kobylce v bílých rajtkách a bílém přiléhavém tričku na černém sedle s bílou podledlovou dečkou. "Jé, nejdeš přeci na módní přehlídku ale na vyjížďku," obrátila Bětka oči v sloup. Domča se samolibě usmála a neodpustila si něco o tom, že Bětka jí ve vzhledu nedosahuje ani po kotníky. Vyjely jsme. Hned jak jsme přijely na nedalekou louku, rozsvítily jsme baterky, které jsme měly v "povinné výbavě", a začaly jsme cválat. To jsme neměly dělat - Bětčin hřebec se splašil a cválal jako o závod. "Jsi rychlá?" zeptala jsem se Domči. "Pokusím se být," zamumlala Domča a na můj vkus dost hrubě pleskla Vločku za holeň svou tušírkou. Vločka pádila a tak hřebce brzy dostihla. Zdálo se, že Dominika ví přesně, co má dělat. Ještě jednou plácla Vločku bičíkem a teď jela zároveň s Blackem, Bětčiným hřebcem. Dominika něco Bětce radila a Black brzy začal zpomalovat. Nakonec přešel do rychlejšího klusu. Všechny tři jsme byly udýchané. "Díky, Domi, moc ti děkuju," děkovala Bětka. Vjely jsme do potemnělého lesa a byly jsme tam podle mého odhadu asi hodinu. "Neměly bychom se už vrátit?" zeptala se nejistě Domča. "Ne, ještě kousek," zašeptala vzrušeně Bětka. Tak jsme naklusaly a povídaly jsme si. "Stát!" Cestu nám zastoupil nějaký velký a silný muž. "až řeknu teď, nacváláme," pošeptala Dominika. Řekla jsem to Bětce a ta souhlasila. Vyčkávaly jsme na Dominičino "Teď". "Teď!" vykřikla Dominika a všechny jsme pádily. Bětka ale Blacka nezvládla, začal vyhazovat a ona spadla. "Vrátíme se," řekla jsem pevně. Domča nic, až za chvíli vystrašeně přikývla. Dost prudce jsme obrátily naše koně a pádily jsme za naší kamarádkou, která je teď určitě v zajetí toho chlapa. "Rychle, jen rychle," opakovala jsem si. Jely jsme jen kousek, až jsem si byla jistá, že poznávám místo kde nás přepadl. Obě jsme zpomalily do klusu, do kroku a nakonec jsme zastavily. "Co teď?" zeptala jsem se. Domča chvíli přemýšlela, pak seskočila, vytáhla baterku a začala svítit na zem. Měly jsme štěstí, protože tam byl mech nasáklý vodou a tak Domča brzy zjistila, že chlap se vydal směrem doleva. Nasedly jsme a já jsem pomyslela na chudinku Kamilku. "Musím se vrátit," řekla jsem zahanbeně a cítila jsem, jak se mi dělá špatně. Domča ale reagovala neočekávaně. Vytáhla pytlík bonbonů a řekla: "Dobře, k ničemu tě nutit nebudu, ale kdyby sis to přeci jen rozmyslela, budu sem tam házet na cestu ty červené bonobny. Po těch zelených se nedívej, jsou jen pro zmatení! Šťastnou cestu," zamávala mi a já pádila k domovu.

Zápis SR

11. února 2010 v 14:12 | Kikis |  Novinky
Včera skončil zápis SR a já, při své nekonečné dobrotě , jsem vám dala ještě celé DOPOLEDNE NAVÍC!!! Super, ne :-)? No, ale k vážnějším věcem. Tady dávám seznam těch, kteří se zapsali, a tím pádem je NECHÁVÁM (Ginny a Horseen nepočítám, byly na horách):

Ginny
Horseen
Carrie22
Everlinet
Loty
Wolf
Hříbě
Koník
Naty
Misah

Pro ty, kdo chtějí být SR: beru ještě 4 nová SRka. Kdo byste chtěl být SR, zapište se do Zápis nových SR (v rubrice Zápis SR). Dík

Novinky 8. 2.

9. února 2010 v 12:27 Novinky
Já - jsem nemocná :-(. Bolí mě v krku, ma rýmu a teplotu. Nejspíš chřipka :(. No, mamka byla pryč až do dvou, k obědu jsem měla borůvkový knedlíky (aspoň něco) a jinak jsem hrála hru Horsez 5 - Jezdecký šampion (jestli to neznáte: je to o holce Lily, která přijela za svýma kamarádem který se spolu se svojí mamkou stará o mustangy. Lily si ochočuje mustangy, stará se o ně atd. a jezdí na závody. Můžete tam mít i hříbě. Je to pěkná hra, moc hezká grafika, ale na mě je to až moc optimistický a přeslazený...). No ale už se půjdem podívat za koníky.

Koníci - Ráno byla klasika: čištění, krmení, kydání, vyvedení na pastvu. Na čištění si Jess vzala Blackie, Lily Sweet, Emily Fairy Tale a Harry Diamonda. Pak si šly holky - jezdkyně připravit koníky které vyčistily - Jessica Blackie a Lily Sweet. Emily pak ještě vyčistila Sunshinea a Harry Amadea. Pak se šel podívat na holky na ježdění. Obě trénovaly parkur. Lily si postavila křížek a Jess trojbradlí. Harry pak spokojeně odešel. Když holky doskákaly, Jess učila Lily dovnitř plec. Moc jí to nešlo, a protože už docela jezdit umí, řekl jí Harry, že by si měla najít něco, co ji baví, a na to se zaměřovat. Tak Lily, že vyzkouší vytrvalost. Takže jsme našli nejvytrvalejšího koně z těch co ona jezdí (Sweet, Fairy Tale, Sunshine) a zkusili jsme Sweet. Té se vytrvalost kupodivu taky líbila, takže Lily bude vytrvalostní jezdkyně, a Sweet změním zaměření. Takže už máme parkurovou a vytrvalostní jezdkyni. Příště, až zase budeme mít tolik koní že ty dvě jezdkyně nebudou zvládat, přikoupím drezurní. No, pak se šli naobědvat koně i lidi. Po polední pauze bylo další ježdění. Lily si vzala Sunshinea a Jessica Amadea. A trénovaly drezuru. Pak si vzala Jess Diamonda a šla s ním skákat, a Lily si vzala Fairy a šla s ní krokovat jen tak, na ohlávce. Lily se moc líbí Horsemanship. No a pak byla sváča a začínalo se čistiti koně i pastvu a pak se už šlo do boxů a domů :)

Horseen

9. února 2010 v 9:33 | Kikis |  SR
Název ranče: Ranch Koňská skála
Diplomek bude, Horseen! doufám :)

Ginny

9. února 2010 v 9:29 | Kikis |  SR
Název ranče: Ranč Malá Podkova
Diplomek bude, Ginny :)

Koňské srdce 7. díl

8. února 2010 v 17:43 | Kikis |  Příběh - Koňské srdce
Bětčin fríský hřebec byl fascinující. Stál v boxe, měl nádhernou černou vyleštěnou srst a hustou hřívu a ocas. "Ten je nádherný!" zašeptala jsem. "Viď? Já si taky myslím," řekla Bětka a bylo vidět, že se je na něj pyšná. "Jejda, musím jít, jsu na schůzku s kamarádkou, vlastně... mohla bych vás seznámit! Máš čas?" zeptala se. "Jasně," řekla jsem. Aspoň poznám nové lidi a nebudu tak osamělá. S Bětčinou kamarádkou jsme se sešly v parčíku. Na první pohled mi připadala jako barbína - blonďatá s modrýma očima, s růžovými nehty a leskem na rtech, ve světle fialových minišatech. Ale když jsem si s ní chvíli povídala, zjistila jsem, že je docela fajn, a co víc - umí jezdit na koni! "Divíš se?" zeptala se mě Bětčina kamarádka Dominika. "Bětka by s nikým kdo nejezdí nekamarádila," řekla Domča. Když jsem jim řekla svůj příběh počínaje příjezdem na ranč, slíbily mi, že mi pomůžou toho padoucha Dvořáčka vypátrat. Super! Přísahaly jsme si, že zůstaneme do smrti nerozlučné kamarádky. Pak jsme šly k nám podívat se na Kamilku. "Ta je krásná!" vykřikly Bětka i Domča zároveň. "Ale vždyť... to je ten kůň, co se nám ztratil,"podivila se Bětka při pohledu na Krásku. "No, víš, přišla sem, ani jsem nevěděla odkud," řekla jsem váhavě. To, že jsem byla přesvědčená, že Kráska patřila Dvořáčkovům, jsem raději zatajila. Holky si s rodiči domluvily, že u nás můžou přespat, a tak jsme šly už domů. Plánovaly jsme totiž... VNV - Velkou noční vyjížďku na našich koních! Domča měla ne jednoho koně, ale hned pět! Její rodiče byli strašně bohatí a tak měli stáj. Pro noční vyjížďku si vybrala svou nejoblíbenější kobylku Vločku, čtyřletou bělku arabského plnokrevníka.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ! :)

Novinky 6.2.

6. února 2010 v 11:17 | Kikis |  Novinky
Tak po hodně dlouhé době zase novinky!

Já - se mám celkem dobře. Za chvíli se sejdeme s kamarádkou na 4Story (já vím že vás to už unavuje :D) a odpoledne půjdem s rodiči na běžky. Takže tenhle den celkem ujde :)

Koníci - Ráno bylo krmení, čištění, kydání, zavedení do výběhu. Prostě klasika. Emily řekla, že už by se na Fairy mělo jezdit jen v kroku (občas zaklusat, ale určitě ne cválat a skákat) a pak se šlo jezdit. Lily si vzala Sweet a Jessica Blackie. Potom se šli naobědvat všichni (koníci i lidi xD) a pak, asi v půl třetí se eště půjdou projet zbývající koně. Potom už bude jen čištění, uklizení pastvin, zavedení do boxů a krmení. A spaní :)

Jejda! Krátký, co? No nic, ještě sem snad dneska přidám další díl Koňského srdce

Koňské srdce 6. díl

5. února 2010 v 7:15 | Kikis |  Příběh - Koňské srdce
Tu noc - nebo spíš už ráno - jsem už nešla spát. Byla jsem s Kamilkou, hladila jsem ji a prostě jsem byla s Kráskou i Kamilkou. Kráska byla ještě, chudák, docela vyčerpaná, ale bylo jí už lépe. Vzpomněla jsem si na chudinku Bibi, ale snad je jí v koňském nebi dobře. Je vůbec nějaké koňské nebe...? "Ne, takhle nesmíš uvažovat," napomenula jsem se šeptem. "Leni, máš tu návštěvu," volala maminka. "Nějaký pan Dvořáček," dodala. Dvořáček? Mám dojem, že už jsem to jméno někde slyšela. Kamilka už se krmila Krásčiným mlékem, já zavřela box a šla jsem. Najdnou mě osvítilo. Dvořáček! No jasně! Majitel Bibi!!! Přišla jsem k otevřeným vratům, kde stál kluk - bylo mu asi třicet pět - a byl v saku, černých kalhotách, s kravatou. Prostě manažer. Tenhle že by týral koně??? "Ahoj. Jsi Lenka?" zeptal se mě příjemným hlasem. "Ano. Co chcete?" řekla jsem mu. "No... já... totiž..." koktal zaražen mou nepříjemností. "No?" pobídla jsem ho chladně. "Já jsem se dozvěděl o Bibiině smrti," řekl. V tu chvíli mě nepřekvapilo, že zná jméno mé bývalé poničky. "No a co jako?" zeptala jsem se stále dost chladně. "Myslím, že mě neznáš natolik, abys mi mohla takhle odsekávat!" řekl Dvořáček jen s ovládaným hněvem. "Týral jste koně. Podle mě patříte do vězení minimálně na sto let!!!" ječela jsem na něj. Ustoupil o krok. "Já? Já s týráním koní nemám nic společného!" bránil se. "To můj otec, ale ten zmizel, jakmile prodal ten statek," řekl. "No jasně!" vybuchla jsem, ale v tom jsem si uvědomila, že syn a otec mají stejné jméno, takže je docela dobře možné, že tenhle ji netýral. "Já... víš... chtěl jsem tě poprosit, abys mi ho pomohla najít. Měl jsem Bibi taky rád, moje dcera se na ní učila jezdit. Mohu vás představit, bydlíme pár metrů od sebe," řekl Dvořáček. "Ano, to by bylo milé," řekla jsem. Šla jsem s ním k jeho domu a když jsem vešla dovnitř, hned mi zavoněla vůně buchet. "Ach, to Anetka. Dělá výborné buchty. Anetko, máme návštěvu!" zavolal. Přiběhla paní, které bylo také kolem pětatřiceti, možná o něco méně. Měla takové tmavě blondaté, zlaté vlasy asi po lokty a měla zelené oči. "Ahoj," pozdravila řpíjemným hlasem paní Dvořáčková. "Dobrý den, pan Dvořáček mě sem přivedl, abych..." zakoktala jsem se. Abych se seznámila s vaší dcerou? To mi přišlo dost trapné. "Aby se seznámila s Bětkou," dokončil pan Dvořáček a zavedl mě o poschodí výš. "Bětko!" zavolal pan Dvořáček. Z jednoho pokoje vyběhla asi o rok starší holka než já. Jako by vypadla z oka její mamince - měla stejný odstín očí i vlasů. "Ahoj, já jsem Lenka," představila jsem se. "Já jsem Bětka," představila se ona. "Mohla bych se u vás projet na koni?" zeptala se Bětka a podívala se na mě s touhou v očích. "Jasně!" řekla jsem a byla jsem ráda, že má taky ráda koně. "My máme taky jednoho, ale na toho jsem ještě prý moc nezkušená. Je to fríský hřebec, víš?" řekla a mě to všechno docvaklo. "Mohla bych se na něj jít podívat?" poprosila jsem. Alespoň budu vědět, s kým má Kráska to hříbě.

Koňské srdce 5. díl

3. února 2010 v 20:08 | Kikis |  Příběh - Koňské srdce
Uběhl rok. Maminka už byla veselá, rodiče jsem smířila s tím, že Krásku si nechám. Kráska už měla mít nejvíce za týden hříbě. Lucka už uměla na koni výborně klusat. Ale já byla smutná. Bibi zemřela, protože měla rakovinu. Zjistili jsme to moc pozdě, a tak ji maminka uspala. Nešlo to už odoperovat. Ale těšila jsem se na Krásčino hříbátko, které budu moci sama - jen s malou veterinární pomocí maminky - vychovat. Pátek byl jako každý jiný den. Když jsem přišla ze školy, šla jsem na krátkou procházku na vodítku s Kráskou po jízdárně. Najednou se zastavila a mě to došlo. Začala rodit! Odvedla jsem ji do boxu a maminka přišla. Zasunula ruku do Krásky a nahmatala hříbě. Bylo to dost nechutné. "Je ve správné poloze!" vykřikla nadšeně maminka. "Teď u ní jen buď a hlaď ji. To bude tvůj první krok ve výchově hříbátka," usmála se a odešla. Kráska byla velmi mladá - podle maminky jí bylo 5 let - a tohle bylo její první hříbě. Fríska si lehla a začala křičet. Bylo to velmi blízké ržání, ale bylo to daleko smutnější. "To vydržíš," přemlouvala jsem ji. Křičela pořád. "Vydrž!" mluvila jsem se slzami v očích. Pak, asi po dvou hodinách šíleného koňského pláče, jsem uviděla hříběcí hlavičku. "Mami!" zařvala jsem. Maminka přiběhla s veterinárním kufříkem. Když se hříbátko vyklubalo, maminka odřízla pupeční šňůru a osušila hříbátko od plodové vody. Pak otřela Krásku od potu a dala jí vitamínovou injekci. Maminka se ale pořád tvářila smutně. "Co je, mami?" zeptala jsem se. "Nevím, nedávám tomu hříběti moc nadějí. Narodilo se o dva týdny dřív než mělo... ale zkusit to s ním můžeme." Seděla jsem u hříběte - no, asi do dvou v noci. Maminka byla ještě vzhůru, chudák, chtěla počkat, až půjdu spát já. Co chvíli u mě byla. Hříbátko se ještě nepostavilo. Maminka najednou přinesla velkou miminkovskou láhev, která kdysi patřila Lucce. Teď byla naplněná mlékem. "To je mléko s hroznovým cukrem - docela přesná náhražka kobylího mléka. Zkus mu to dát," navrhla maminka. Strčila jsem Kamilce - tak jsem svou kobylku pojmenovala - lahvičku do pusy a zmáčkla. Kamilka se nejdřív bránila, ale potom jsme s maminkou lahvičky nestačily plnit. Kamilka vypila deset, možná i dvacet lahviček - tak jí líčko zachutnalo. Sice se postavila později než ostatní hříbátka, ale postavila se - v půl šesté ráno, takže asi pět a půl hodiny po porodu. Byla jsem dokonale šťastná!

Koňské srdce 4. díl

3. února 2010 v 18:41 | Kikis |  Příběh - Koňské srdce
Stála jsem s otevřenou pusou a zírala na nádherného hřebce, neschopná se pohnout. Byla jsem v šoku. Co je to za koně? Jak se sem dostal??? Šla jsem opatrně k němu a zjistila jsem něco nečekaného. Nebyl to hřebec, ale velká mohutná klisna. Byla březí, ale z dálky to nebylo poznat. "Ahoj, co ty tu?" pozdravila jsem ji přátelsky. Skoro stoprocentně bych řekla, že to byla fríská klisna. Nebýt té téměř neznatelné bílé lysinky. Klisna ucukla, když jsem ji chtěla pohladit, a já objevila velkou jizvu na pleci a další o něco menší na krku. Ať už utekla odkudkoliv, rozhodně jsem ji chápala. Po asi deseti kostkách cukru jsem ji odvedla na jedné z mnoha nových ohlávek (tahle byla svítivě modrá), které jsme měli v autě. Namazala jsem jí rány indulonou a jemně jsem jí vyčistila srst. Peníze máme, místo na nového koně taky, tak co? V tom mi zapípal mobil. SMS od táty. "Ahoj Lenko, musím tu s maminkou tak do zítřka zůstat, nic si nepamatuje a doktoři mě o to požádali. Zajedu si pro Lucinku. Nezlob se. Pa, táta." Zajásala jsem. Dva dny jen já a koně! Bezva! Přinesla jsem frísce - pojmenovala jsem ji Kráska, protože opravdu nádherná byla - kyblík s nejvýživnějšími koňskými granulemi, jaké jsem našla. A tu porci Kráska spořádala během pěti minut. Byla opravdu vyhládlá! Vypotřebovala jsem na ni ještě tři kyblíky, než byla sytá. Pak jsem jí navezla slámu do dosud prázdného boxu a donesla jsem vodu. Žíznivě pila a potom zavřela oči. Usnula. "Leni, já zase jedu. Pa," ozvalo se od vrat. "Ahój," zavolala jsem. V tom jsem si s hrůzou uvědomila, že Bibi je pořád na jízdárně. Utíkala jsem pro ni a hluboce jsem si oddychla, když jsem zjistila, že se jí nic nestalo. Zavedla jsem ji do stáje a odstrojila ji. Pak jsem šla zavolat mámě. "Ahoj, mami," řekla jsem tiše. "Kdo je to?" zeptala se máma divným, zamyšleným hlasem. "To jsem já, mami, Lenka," řekla jsem. "Lenka? Neznám žádnou Lenku. I když... něco mi to říká..." řekla maminka. "Já jsem tvá dcera," řekla jsem smutně. Hloupá Bibi! Maminka zavěsila a já se rozbrečela. Nikdy už nebude taková, jaká bývala.

Naty

2. února 2010 v 13:28 | Kikis |  SR
Název ranče: Ranč U dvou koní

Misah

2. února 2010 v 13:27 | Kikis |  SR
Název ranče: Ranch Malloway