• Momentálně BERU 6 NOVÝCH SR!!! Pokud máte zájem, pište prosím k nejnovějšímu článku, nebo na js.smaragd@seznam.cz. Napište svou přezdívku a název ranče.
  • Pravidla pro SR - nemusíte číst, ale budu u všech předpokládat že to přečetli!!!
  • Jestli chcete na můj blog napsat JAKOUKOLI reklamu (to znamená týkající i netýkající se koní), máte prostor TADY

Koňské srdce 5. díl

3. února 2010 v 20:08 | Kikis |  Příběh - Koňské srdce
Uběhl rok. Maminka už byla veselá, rodiče jsem smířila s tím, že Krásku si nechám. Kráska už měla mít nejvíce za týden hříbě. Lucka už uměla na koni výborně klusat. Ale já byla smutná. Bibi zemřela, protože měla rakovinu. Zjistili jsme to moc pozdě, a tak ji maminka uspala. Nešlo to už odoperovat. Ale těšila jsem se na Krásčino hříbátko, které budu moci sama - jen s malou veterinární pomocí maminky - vychovat. Pátek byl jako každý jiný den. Když jsem přišla ze školy, šla jsem na krátkou procházku na vodítku s Kráskou po jízdárně. Najednou se zastavila a mě to došlo. Začala rodit! Odvedla jsem ji do boxu a maminka přišla. Zasunula ruku do Krásky a nahmatala hříbě. Bylo to dost nechutné. "Je ve správné poloze!" vykřikla nadšeně maminka. "Teď u ní jen buď a hlaď ji. To bude tvůj první krok ve výchově hříbátka," usmála se a odešla. Kráska byla velmi mladá - podle maminky jí bylo 5 let - a tohle bylo její první hříbě. Fríska si lehla a začala křičet. Bylo to velmi blízké ržání, ale bylo to daleko smutnější. "To vydržíš," přemlouvala jsem ji. Křičela pořád. "Vydrž!" mluvila jsem se slzami v očích. Pak, asi po dvou hodinách šíleného koňského pláče, jsem uviděla hříběcí hlavičku. "Mami!" zařvala jsem. Maminka přiběhla s veterinárním kufříkem. Když se hříbátko vyklubalo, maminka odřízla pupeční šňůru a osušila hříbátko od plodové vody. Pak otřela Krásku od potu a dala jí vitamínovou injekci. Maminka se ale pořád tvářila smutně. "Co je, mami?" zeptala jsem se. "Nevím, nedávám tomu hříběti moc nadějí. Narodilo se o dva týdny dřív než mělo... ale zkusit to s ním můžeme." Seděla jsem u hříběte - no, asi do dvou v noci. Maminka byla ještě vzhůru, chudák, chtěla počkat, až půjdu spát já. Co chvíli u mě byla. Hříbátko se ještě nepostavilo. Maminka najednou přinesla velkou miminkovskou láhev, která kdysi patřila Lucce. Teď byla naplněná mlékem. "To je mléko s hroznovým cukrem - docela přesná náhražka kobylího mléka. Zkus mu to dát," navrhla maminka. Strčila jsem Kamilce - tak jsem svou kobylku pojmenovala - lahvičku do pusy a zmáčkla. Kamilka se nejdřív bránila, ale potom jsme s maminkou lahvičky nestačily plnit. Kamilka vypila deset, možná i dvacet lahviček - tak jí líčko zachutnalo. Sice se postavila později než ostatní hříbátka, ale postavila se - v půl šesté ráno, takže asi pět a půl hodiny po porodu. Byla jsem dokonale šťastná!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hříbě hříbě | Web | 4. února 2010 v 8:19 | Reagovat

chudák Bibi  :-(  :-(

2 hříbě hříbě | Web | 4. února 2010 v 8:20 | Reagovat

je promin dala jsem omilem entr  jinak je to krasny moc krasny tesim se na dalsi dil teda jestli jeste naky bude
:-)

3 Luci Luci | Web | 4. února 2010 v 8:36 | Reagovat

teda chudák:(jinak ty příběhy jsou prostě super:)chci další:)

4 Lucka*** Lucka*** | Web | 4. února 2010 v 20:31 | Reagovat

chudinka...nechtěla by jsi spřátelit?

5 Arabka Arabka | 6. února 2010 v 14:03 | Reagovat

Chudinka Bibi:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama